2.6.2016

Přípravy: v únoru jsem se definitivně rozhodl pro v pořadí druhou návštěvu Thajska.

První dovolená v Thajsku v roce 2013, kterou jsem si daroval k mým 50. narozeninám, se mi

totiž zaryla pod kůži a již tehdy jsem si slíbil, že tuto destinaci musím zopakovat. Takže jsem

zakoupil letenku za příznivých 12 500 Kč, včetně pojištění storna ze zdravotních důvodů, a to

přes stránky Cestuj levně. Poletím s Turkish Airlines přes Istanbul, na zpáteční cestě tam 1 noc

přespím, chci si trochu projít centrum, ubytování jsem si proto zarezervoval co nejblíž hlavním

památkám ve čtvrti Sultanahmet - za přijatelných USD 24,90 za jednolůžkový pokoj s vlastní

sociálkou a možností storna bez poplatku.

Dlouho jsem přemýšlel, kterou část Thajska chci procestovat. Určitě pár dní Kanchanaburi, a

protože nemám rád velké davy – a už vůbec ne turistů – tak se potom chci vydat do Isaanu.

Na netu o této oblasti naleznete minimum informací a to je přesně to, co mě láká.

Další cesta by měla vést do „zahrady Thajska“ Chanthaburi a pak na ostrov Ko Chang. Ale

všechno záleží na momentální náladě a počasí, z minulé cesty vím, že cestování odkudkoliv

kamkoliv a nalezení vhodného ubytování nepředstavuje žádný problém, takže itinerář se dá

operativně upravovat. To je jedna z mnoha věcí, které mě na této zemi fascinuje.

Protože plánuji, že si budu půjčovat skůtr, tak jsem si pořídil druhý pas – většina půjčoven chce

totiž nechat pas v zástavě. Vydání druhého pasu nic nebrání, já jsem řekl, že budu v zahraničí

žádat o víza, což může zabrat několik dní, během kterých nechci zůstat bez dokladu. Paní na

úřadě byla velice ochotná. Myslím, že to je rozumně investovaných 600 Kč. Minule jsem jezdil

jen s okopírovanou stránkou pasu, naštěstí mě thajská policie nekontrolovala, tak nevím, jestli

by to prošlo. Letos si pas s thajským vízem nechám u sebe a do zástavy dám ten druhý.

Mezinárodní řidičák mi platí ještě od minule, je lepší ho mít u sebe, obsah motoru nikdo neřeší.

Před 3 roky měl můj batoh 9 kg, letos jsem si dal závazek, že se musím vlézt do 7. Nepotáhnu s

sebou nepromokavou bundu, když se spustí liják, tak vás ochrání leda skafandr, lepší je se

schovat. A když není kam? Koneckonců je to jen teplá sprcha -:)

Nepotáhnu ani hygienické potřeby, všechno lze koupit na místě v malém cestovním balení,

když ne levněji než u nás, tak určitě za srovnatelné ceny. Výjimkou je přípravek na opalování.

Ne že by tam nešly koupit, ale obsahují bělící přísadu, protože Thajci touží být bílí. Proti gustu

žádný dišputát, ani já se nechci opálit do černa, ale přijet domů bělejší? -:)

Oblečení povezu poskrovnu, cokoliv lze dokoupit na místě (2v1 – využiji a ještě mám suvenýr)

a pradlenky fungují za pár korun.

10.6.2016 Pátek

Konečně den odjezdu, z domu vyrážím v 7 hod., v 11 parkuji auto na parkovišti u letiště za

900 Kč na 24 dní (rezervováno předem), obsluha ochotná, pán mě veze samotného v dodávce

cca 5 minut na letiště. Mám dostatečnou rezervu - odlet ve 14,35 - takže kupuji v Bille sendvič,

banán a pití za 64 Kč a v klidu posvačím. Pak se jdu odbavit, odevzdávám batoh o váze 6,5 kg, 

dostávám palubní lístky na oba lety. Odlet je skoro na čas, palubní servis Turkish airlines je

výborný, dostali jsme jídlo i pití, alkoholu moc neholduji, ale když vidím v nabídce gin Beefeater,

tak si jednoho panáka dávám. V letadle je převaha Turků, 7.6. začal ramadán, ale celkem na to

kašlou a cpou se. V Istanbulu jsme v 18 hod., procházím do tranzitního prostoru, bezpečnostní 

kontrola se žádná nekoná. Chvíli bloumám po obchodech, v 19 hod. se otvírá gate, ve 20 hod je 

odlet. Servis opět výborný, nabídka filmů široká, několik jich zkouknu a chvílí zdřímnu.


11.6.2016 Sobota

S rozedněním se podává snídaně, v Bangkoku přistáváme v 9 hod. Přicházím na imigrační s

vyplněným registračním lístkem - rozdával se v letadle - žádná fronta, všechna okýnka volná,

takže procházím rychle. O to dýl čekám na batoh, ale hlavně, že jsem se dočkal. Na letišti kupuji 

místní SIM kartu za 549 B a jdu na Airport link, za 45 B jedu na konečnou - Paya Thai, kde

na mě poprvé dýchne vlhké horko a já kupuji malou vodu za 15 B. Přestupuji na nadzemku

 BTS - zelenou linkou na stanici Wongwian Yai - 42 B, Na ulici se pomocí Google map rychle

zorientuji a jdu mezi stánky ke kruháči King Taksin, u kterého mám rezervované ubytování

za 23 Euro na 2 noci - Baanyai Apartment - rychle nalezeno, platím depozit 300 B za klíč

a jsem ubytovaný. Sprcha je jen studená, respektive vlažná, což v tom horku vůbec nevadí.

Trochu vybaluji, převlékám se a vyrážím zpět na BTS. Po cestě objevuji stánek s anglicky

psanou nabídkou, dávám si rybí kuličky s nudlovou polévkou+cosi neidentifikovatelného,

ale dobrého+lahvička chryzantémového čaje s hrnkem plným ledu za 50 B. Když paní

vidí, že si s hůlkami nevím moc rady, tak přináší lžíci a vidličku.Nasycen se přesouvám BTS na

stanici Saphan Taksin - 15 B, tady je přístaviště, kde nastupuji na oranžovou linku, která

je sice nejpomalejší, ale zato mě za 14 B během hodiny odveze až na druhý konec Bangkoku

do Nonthaburi. Tady jsem za exota, bělochy bych spočítal na prstech jedné ruky a ještě by mi

zbylo. Na obou stranách ulice vedoucí od přístaviště je spousta stánků, na snídani kupuji

3 buchty - durianovou, karamelovou a kokosovou s mandlemi za 60 B. A abych rozehnal

ten útlum, co na mě padl na lodi, kupuji Nescafé s ledem za 20 B u paní, co měla napsáno,

že má stejné ceny pro turisty jako pro Thajce. Udělám pár fotek a jedu za 14 B zase zpátky.

V přístavišti si dávám mango džus za 40 B, nákup chci odložit na hotelu, nasedám tedy na BTS,

zrovna se spouští déšť a já jedu samozřejmě na druhou stranu :-). Takže na následující zastávce

vystupuji a přecházím na druhé nástupiště, ani nemusím opustit placený prostor a jedu zpátky.

Opět procházka mezi stánky, nakupuji sprcháč, ústní vodu a kakao na snídani v obchodě 7/11

za 111 B hned vedle hotelu. Chvíli odpočívám na pokoji a v 19 hod. vyrážím znovu do Bangkoku,

jedu BTS a metrem na Hua Lamphong - 34+17 B, pak pěšky do Čínské čtvrti, pěkná procházka,

ale všechno předražené, takže jen fotím a natáčím. Pokračuji pěšky na Flower market několika

temnými uličkami, cítím se bezpečně, nikdo si mě nevšímá. Trh je úžasný, dlouho ho procházím,

vedle je night market, prodává se tam všechno možné, od jídla po hadry a kosmetiku.

Už jsem dost nachozený, v 7/11 kupuji 1,5 l vody za 13 B a beru taxi na Hua Lamphong za 65 B.

Odtud metrem za 19 B na Silom, chci si nechat namasírovat nohy, ale nějak jsem si neuvědomil,

že jsem v Red district, nabízejí jen full masáž body to body. Musím popojít skoro na další

zastávku, kde nalézám normální masáž. Ujímá se mě chlap, k masáži nohou přidává masáž

krku, ramen a rukou, vše za 300 B. Ve 23,40 chytám poslední BTS za 31 B. Konečně jsem

na pokoji, byl to dlouhý den. Dopisuji deník a jdu spát.


12.6.2016 Neděle

Vstávám v 6,30, snídani mám koupenou ze včerejška, pochutnal jsem si. Dnes je v plánu

Klong Toei market - obrovský trh, turisty tam moc nepotkáte, prodává se všechno, hlavně

potraviny, přímo na místě se kuchají ryby i drůbež, ochránce zvířat by z toho švihlo, naštěstí

tam nejsou :-). Uvidíte tam veškerou zeleninu a ovoce co v Thajsku roste a moc toho nepoznáte.

Procházím trhem 1,5 hod., na osvěžení kupuji mladý kokosák za 38 B (na Khao San Road "akce"

za 50 B, ale k cenám se ještě dostanu). Pak jdu pěšky do parku Lumphini, prý tam jsou

k vidění varani. Jsou, ale byli jen ve vodě. Asi se bojí všech těch sportovců, co tam pobíhají

a cvičí, je to v Bangkoku vyhlášené místo pro tyto aktivity.

Khao San Road se nedá vynechat i když je to zprofanované místo, ale za návštěvu stojí. Jedu

BTS na Saphan Taksin a lodí na K.S.R., je kousek od řeky. Nejdřív procházím okolí, jdu okolo

nějakého stánku, když se ozve "Hallo sir, coconut ice cream?" Jasně, že jo, jeden z důvodů, proč

jsem tam jel. Za 30 B 3 kopečky kokosové zmrzliny v půlce kokosáku posypané praženými

buráky. Tady se vrátím k cenám, stačí popojít kousek od turistických center, sice ubývají

anglické popisky, zato se snižují ceny. Za tuto zmrzku chtěli na K.S.R. 50 B. Kousek na sever

začínají trhy pro místní, kupuji jsem si tam mango shake za 30 B a mango+sticky rice za 50 B -

včera v China Town ji měli za 100 B. Pocourám po K.S.R., kupuji 2 pohledy u jedné cestovky,

známky v 7/11, ty prodávají jen po 3 ks, takže přikupuji ještě 1 pohled. Lodí jedu zase zpět na

Saphan Taksin a BTS na hotel, po celém dni se osprchovat, napsat pohledy a kousek deníku.

Pak se jdu podívat na Night market kousek od hotelu, u jednoho stánku mě oslovuje anglicky

kluk, mají vařené vepřové koleno s rýží.Usazují mě ke stolu, dostávám hrnek plný ledu,

na stole je ve džbánu ochucená voda, tak se obsluhuji. Za chvíli mám jídlo před sebou,

z nabízených ingrediencí přidávám rybí omáčku, která se používá místo soli, takže není

nebezpečná. Zato chilli omáčka domácí výroby v kastrólku na stole nebezpečná je, dávám si

jen trošku a stejně mě pálí huba. Po chvíli přisedá děda, dostává to stejné co já, zalije to

3 šufánky chilli a vypadá spokojeně. Celá sranda za 45 B. Pak kupuji rambutan (nic moc)

a longan (celkem jde, ale lepí) a mířím na autobusovou zastávku, ze které bych měl jet zítra

na Thon Buri Railway station, ale informace jsou rozporuplné.


13.6.2016 Pondělí

Vstávám v 6 hod., včera jsem si zabalil, tak je to rychlovka. Nakonec beru radši taxi, Google

mě posílal na autobus, který tam vůbec nejezdí. Stálo mě to 60 B, takže pohoda, v 6,30 jsem

na nádraží. Kupuji lístek na vlak do Kanchanaburi v 7,50 za 100 B. Hned vedle je velký trh,

podobný tomu na Khlong Toei. Kupuji velký sáček ananasu+sůl smíchaná s chilli, zajímavá

a dobrá kombinace. Na zapití ice kakao a 1,5 l vody na cestu a v 7,20 se usazuji na nádraží,

i když nepochybuji, že pověstná thajská "dochvilnost" zapracuje. Vyjíždíme v 8 hod., cestou je

na co koukat, občas je to jak ptačí safari, občas projíždíme hejny motýlů. V Kanchanaburi máme

asi 1/2 hod. zpoždění, u východu se motají čínští spoluobčané, zatímco thajští spoluobčané

se derou dovnitř, takže sranda, Číňany jsem prošel a Thajce vytlačil ven :-). Před nádražím

spousta nabízečů odvozu, ale já to mám kousek, jdu pěšky do rezervovaného Chitatun Guest

 House - 12 Euro na 2 noci. Check in hned v pohodě, projdu se okolím a předávám špinavé

prádlo na vyprání za 20 B/kg, někdy jsou ty ceny opravdu směšné. Testuji žlutomelounový

ice nápoj ze sirupu za 25 B, výborný. Na oběd si dávám v místní vývařovně green curry

s rýží a plody moře za 70 B, taky dobrý. Slunce pálí, 36 st., tak se vracím na pokoj a dopisuji

deník. Večer jdu na Night market u nádraží, cestou kupuji cosi jako maličké lívanečky sladké

i slané za 20 B. Na trhu se dojídám volskými oky, beru 9 ks, ale z křepelčích vajec za 20 B a

zakončuji banánovou roti palačinkou za 25 B. Cestou zpátky ještě na zapití Ovaltine

s mlékem a ledem. A pak už jdu spát, čeká mě brzké vstávání.


14.6.2016 Úterý

Vstávám v 5,15, jdu na vlak v 6 hod. do Nam Tok, je to dochovaná část Death Railway. Lístek

stojí cizince 100 B do 3. třídy, jiná není, pěkné dřevěné lavice, takové si pamatuji ze svého

dětství. V Nam Tok opět řada naháněčů na výlet do Hell Fire Pass, já si raději popojdu k hlavní

silnici a počkám na autobus i když lehce prší. A dělám dobře, tyhle zážitky vám nikdo nenabídne.

Přijíždí totiž postarší autobus, řidiče není skoro vidět za volantem jak kolo od žebřiňáku, řazení je

rituál, šaltrpáka má neuvěřitelně dlouhé dráhy, rychlost občas vypadne, tak ji tam natvrdo narve

a jede se dál a to vše za 20 B. Vysazuje mě přímo před vchodem do areálu, který je společný

s farmou skotu a já obdivuji právě narozené telátko na louce. Samotné muzeum je zdarma,

potkal jsem tam pár Němců, v promítaném filmu byly záběry na zubožené zajatce a oni soucitně

vzdychali, asi si vzpomněli na Osvětim. Prohlídku muzea jsem vzal zkrátka a vydal se po

zbytcích původní trati cca 1 km a zpět, stojí to za to, hodně fotím. Při stavbě této cca 400 km

trati z Thajska do Barmy zahynulo 12 000 ze 60 000 válečných zajatců a 90 000 z 210 000

civilních pracovníků najatých v celé JV Asii. Na zpáteční cestu chytám před areálem autobus

až do Kanchanaburi za 65 B. Protože mám spoustu času, jdu si půjčit skůtr za 200 B na 1 den,

načepuji 4 l benzínu za 105 B a jedu se podívat na přehradu Sinakharin, pěkná projížďka

i krajina. Večer klasicky návštěva Night marketu, 2 špejle se smaženým kuřecím masem

za 20 B, bylo toho celkem dost, na ráno mango+sticky rice za 40 B a pytlík vyloupaného

jackfruitu za 30 B.


15.6.2016 Středa

Dnes jsem na sebe hodný, budíček až v 7,30. Dnešek bude ve znamení přesunu do Ubon

Ratchathani na východě Thajska, ale zatím si užívám půjčený skůtr a vydávám se do Safari

parku i když si od toho moc neslibuji. A to je dobře, za 250 B cca 15 min. projížďka výběhy.

Loudící parožnatci (krmení si můžete draho koupit), ospalí lvi a tygři, nejzábavnější byly žirafy,

strkaly čumáky oknem do autobusu. Ten jsem měl celý pro sebe. Pak prohlídka několika málo

klecí, shlédnutí úplného závěru sloního šou a bylo hotovo, na tu krokodýlí jsem už nečekal.

Samozřejmě si můžete dokoupit hraní se lvíčaty, tygřaty nebo slůňaty za nějakých 500 B.

Do Kanchanaburi se vracím po 12. hod., vracím skůtr, jak mě chlapík zahlédne, hned nese pas,

žádná prohlídka skůtru se nekoná. Rychle se balím a sprchuji a v 13 hod jdu udělat check out,

žádný poplatek za pozdní není účtován, mám dojem, že jsem tam byl 2 dny jediný host.

Batoh nechávám na recepci a jdu procházkou na most přes řeku Kwai, cestou si dávám

smažené nudle s kuřecím masem - 35 B a pití s ledem za 25 B. U mostu chvíli posedím, fotím,

pak se začíná zatahovat a zdvihat vítr. Radši jdu zpět pro batoh a chytám rikšu za 60 B na bus

station. Jedu jako jediný běloch za 120 B minibusem do Bangkoku na Mochit bus station.

Cestou prší, ale v Bangkoku je sucho. Na informacích se ptám na lístky, jsem poslán do

3. podlaží, tam mě hned navádí k okýnku. Je 19 hod., kupuji lístek na 21,30 za 464 B

a na večeři sušenky a vodu na cestu. Odjezd nakonec až ve 23 hod.


16.6.2016 Čtvrtek

Cesta proběhla bez komplikací, opět jsem v autobusu jediný běloch. V 10 hod. přijíždíme do

Ubon Ratchathani, oslovuje mě děda, kam chci. Říkám, že potřebuji motorku, za 100 B mě

veze do centra k půjčovně. Beru skůtra za 1000 B na 4 dny, pas si nenechávají, ale berou deposit

1000 B. Zapínám navigaci a mířím do Khong Chiam, asi 80 km. Málem zapomínám vzít

benzín, ve městě jsou benzínky naštěstí nahusto, beru plnou za 65 B. Cesta v pohodě, policajti

ale měli nějakou akci, ve městě mě jen odmávli, ať jedu, brali jen domorodce. Na další kontrole

za městem brali všechny motorky. Říkal jsem si, jestli budou chtít za něco úplatek, ale přišel ten

nejvíc oprýmkovaný, já jsem ho zdvořile pozdravil a on mě obřadně potřásl rukou. Dal jsem mu

pas a mezinárodní řidičák. To hned volal na své pohůnky, že jsem "international", asi jako že

vzácný úlovek. Následovala obligátní otázka, odkud jsem, dostal obligátní odpověď - Czech

republic. Moudře pokýval hlavou, prdlajz věděl, kde se to vyskytuje, ale nařídil pohůnkovi,

aby nás vyfotil. Oba jsme udělali gesto, že jsme jedničky (palcem, ne jak Topolánek) a jel jsem

dál. Zarezervované ubytování jsem našel hned - Bankoncom za 1200 B na 3 noci. Chvíli po

12. hod. jsem ubytován, takže rychle do sprchy a pak vyrážím do ulic, vycházkovým krokem

se to dá obejít za 30 min. Vracím se zpět, u domácího zjišťuji, kde je prádelna, ale nejdřív

projíždím okolí. Napřed proti proudu Mekongu, dostávám se až do míst, kde zrovna regulují

 Mekong. Pak jedu na druhou stranu, k řece se nedá dostat, buď jsou břehy zarostlé nebo strmé.

K večeru se vracím na chvilku odpočinku a dopisuji deník. Před 18. hod. jdu s prádlem,

nedaleko je samoobslužná prádelna za 20 B/dávka. S pomocí majitelky to zvládám a mám hodinu

čas, tak jdu na Night market, kupuji mandarinkovou šťávu s ledem - 10 B a grilované kuřecí

stehno+sticky rice za 40 B. Vracím se do prádelny a večeřím na stole u pračky. Za chvíli je

hotovo, prádlo rozvěšuji po pokoji na ramínka. Beru znovu motorku a jedu na pobřežní promenádu

k Mekongu. Tady je ale úplně mrtvo - low season. Vracím se na pokoj a v 21 hod vytuhnu,

minulá noc v autobusu je znát.


17.6.2016 Pátek

Probouzím se  v 7 hod., je zataženo a celkem chladno - 26 st., drobně prší. Dnes mám v plánu

Chong Mek - hraniční přechod do Laosu. Tento skůtr nějak divně vibroval od začátku, teď se

začíná i trochu vlnit, asi osmice na zadním kole. Nicméně přijíždím do Chong Mek, nezdá se,

že by to byl nějak moc frekventovaný přechod, ale trh je slušný. Pocházím ho asi hodinu, pořád

je na co koukat, jsem široko daleko jediný běloch, ale dívčina, u které kupuji kafe umí dobře

anglicky. Na tržnici na mě nikdo nezírá (kromě 1 malého dítěte), občas se někdo usměje

a pozdraví, většinou si mě prohlédnou jen tak po očku. Nedaleko je přehrada, mám s sebou

plavky, tak se k ní zkouším dostat. To se mi daří, je to kousek, písčitý břeh je porostlý trávou,

pase se tam dobytek, což by nevadilo, ale voda je mělká i daleko od břehu, takže si namáčím

jen nohy. Voda je teplá jako kafe. Chci to zkusit z druhé strany, jestli se tam dá koupat, cestou

beru benzín za 60 B. Přijíždím k oficiálnímu vjezdu na přehradu Sirindhorn u hráze (ta je

u všech přehrad hlídaná). Na bráně mě velitel stráže zastavuje a žádá o společnou fotku, asi

moc cizinců neviděl. Pohůnek nás fotí a jsem vpuštěn do areálu. Procházím se, fotím, přístup

k vodě je všelijaký, okolo břehu jsou domky pro turisty (domácí), nikoho ve vodě ani na břehu

nevidím, tak to vzdávám a odjíždím zpět, chci ještě do NP Kaeng Tana. Cestou se osmice

zadního kola zhoršuje, vibruje celý skůtr. Po chvíli váhání vypouštím NP a jedu raději přímo

do Khong Chiam, kde je prodejna a servis motorek, tam mi snad pomůžou. Dobré rozhodnutí,

vibrace se zhoršují, na mostě přes řeku Mun praskají další dráty a nedá se jet. Naštěstí je to

k opravně jen několik set metrů z kopce a není moc horko, takže jsem skůtr dotlačil až

k prodejně. Tam vyhrává hudba, obchod je vyzdobený, ale není to na moji počest, jen probíhá

nějaká prodejní akce. Navoněný prodejce povolává servisáka, konstatují, že se musí vyměnit

ráfek a udělat nový výplet. Ptám se na cenu, chlapík dlouze něco mačká na svém mobilu, hrozím

se, co uvidím, ale nakonec ukazuje 666 B. No co nadělám, není to tak strašný. Je 12 hod.

a prý za 3 hodiny to bude hotovo. Pěšky docházím na pokoj, je to kousek, dávám sprchu

a dopisuji deník. Na oběd jdu do vývařovny kousek od hotelu, dávám si 5 malých ugrilovaných

rybek s rýží a vodu za 120 B. Pak ještě nákup - malá zubní pasta za 14 B a ledňák za 10 B.

Po 15. hod. jdu do servisu s tajnou nadějí, že je hotovo. Není. Prý za 45 min. Jdu tedy přes silnici

na tržnici, kde se pomalu chystá Night market. Popíjím vodu a zevluji. Za hodinu 2. pokus.

Kolo je vypleteno a vycentrováno, zbývá obout a montáž. Odjíždím v 16,15 chudší o 426 B,

aspoň, že je to levnější. Ale buď zachránili původní ráfek nebo použili recyklovaný, nový určitě

není. V každém případě teď skůtr jede jako po kolejích. Usuzuji, že NP Kaen Tana ještě stihnu.

K bráně přijíždím v 16,30, otevřeno je do 18. Vstupné 200 B, jedu na dolní parkoviště a vydávám

se stezkou k jeskyni - Pra Cave, je to asi 500 m, je dost horko a dusno. Cestou fotím velkou

mnohonožku, byla usazená na termitišti. Jinak je zde celkem mrtvo, řvou jen

cikády, občas vidím motýla, jednou se mihla veverka a 2x jsem zaslechl ptačí hlas. Přicházím

na rozcestí, vlevo je jeskyně, schází se po schodech skoro až k řece Mun, jeskyně nic moc,

jen škvíra ve skále. Zajímavější je vedle kamenná stěna, na jejím vrcholu je vzrostlý strom

a podél stěny ho podepírají stovky kořenů. Vracím se na rozcestí a jdu pravou odbočkou, má tam

být po 500 m Rock Garden. Přicházím na skalní plotnu, popisky jsou jen v thajštině, tak nevím,

jestli je to ono. Je už ale 17 hod. a já se rychlým krokem vracím k motorce a přejíždím na horní

parkoviště u visutého mostu. Most vede na ostrov, který přecházím, na druhé straně je další

most. Na cestě přes ostrov byla spousta mnohonožek, největší okolo 20 cm, jinak toho moc

k vidění není, ale výhledy z mostů jsou pěkné. V 18 hod. opouštím NP, parkuji před hotelem

a jdu na Night market. Nic mě tam neoslovuje, tak jdu na říční promenádu a usazuji se

v restauraci u venkovního stolku. Sláva, jídelní lístek mají v angličtině,objednávám

sweet and sour with chicken salad s rýží a vodu. Bylo to výborné, za 180 B. Vidím tady prvního

bělocha :-). Pomalu se vracím na Night market, kupuji pití s ledem, neidentifikovatelná chuť,

ale dobré, za 20 B. Vracím se na pokoj, plánuji další dny a dopisuji deník.


18.6.2016 Sobota

Budíček v 6 hod., o víkendu Thajci vyráží do národních parků, tak tam chci být dřív. V 6,15

vyjíždím, v 7 dorážím k bráně do NP Pha Taem, zároveň se mnou přijíždí Korejec. Trocha

zmatků, ranger nechápe, že nepatříme k sobě a chceme zaplatit každý zvlášť. Nakonec mi

Korejec mění pětistovku, ranger totiž nemá drobné, platím 200 B vstupné a jedu na parkoviště.

Hned vedle je hlavní atrakce parku, vysoký pískovcový útes nad Mekongem, jsou na něm staré

malby (cca 3 - 4 000 let). Vede okolo nich naučná stezka, cca 4 km, schází se pod útes, je dusno

a horko, a to ráno bylo jen 26 st. Pak jedu zpět, stavuji se u zajímavých útvarů vzniklých erozí,

pár fotek a opouštím park směrem k Soi (Soei) Sawan Waterfall. Ale benzín se blíží k nule,

nacházím samoobslužnou benzinku s obsluhou :-). Naštěstí. Musí se napřed nastrkat peníze,

ale nebere všechny bankovky, chlapík je mění, potom se čepuje a je to celkem drahý, litr je

běžně za 25-28 B, tady za 32,50. Ale lepší, než tlačit. Konečně přijíždím na parkoviště u

vodopádu, chci zaparkovat na začátku u tržnice, ale babky ze stánků začnou křičet a mávat

na mě, abych jel dál. Jedu tedy k bráně, které jsem si hned nevšiml a tam odstavuji stroj.

Na ceduli je napsáno "ticket 400 B", ale rangerka říká "no pay" (neplatí se), tak fajn.

K vodopádu vede nejdřív asfaltka, pak schody dolů k řece. Vodopád se moc nekoná, je málo

vody, ale aspoň se dá projít po pěkně vymletém řečišti v pískovci. jak si to procházím,

uklouzne mi noha a vytrhává se pásek z žabek. No paráda, to bude cesta zpátky. Už se vracím,

když potkávám skupinku 4 děvčat, všechny se zubí, jedna zdraví a chce si povídat. Thajci

většinou nenavazují rozhovor s cizinci pokud nechtějí něco prodat. Druhá možnost, že si chtějí

procvičit angličtinu. Takže chvíli konverzujeme, odkud, kam atd. Šlo jí to minimálně tak dobře

jako mně. Zpátky jsem musel naboso, bylo to utrpení, hladký asfalt byl rozpálený, ten ve stínu

plný kamínků. No, nějak jsem to došmajdal až k babkám regulovčicím a zjišťuji, jestli prodávají

i obuv. Vidím, že nic takového nemají, ale hned první babka se okamžitě dává do opravy,

stačí kousek motouzu a nůž. Nic za to nechce, tak si u ní aspoň kupuji malou vodu za 10 B.

Ještě hledám další vodopád, ale nedaří se, musím znovu tankovat, tentokrát u dědy ze sudu

asi 2,5 l za 70 B a u stánku si dávám kokosák za 30 B. Vracím se do Khong Chiam, ve městě

beru plnou nádrž za 60 B, to by mělo stačit i na zítřejší cestu do Ubon Ratchathani. Je cca

14 hod., dávám sprchu a jdu na masáž, 1 hod. za 300 B, potkávám tam bělocha ze včerejška.

Na mapách zjišťuji, že 8 km odsud je další vodopád. Sedám na skůtr, ale i tady je vody pomálu,

ale řečiště je zajímavě vymleté, kousek jím procházím. Jedu zpět do Khong Chiam na pobřežní

promenádu, líbí se mi restaurace u břehu na pontonu, je celkem obsazená oproti ostatním,

určitě dobře vaří. Dávám si tilapii s česnekem (kam se na ten náš hrabe) s rýží a miskou

omáčky+voda. Je to výborné, cena 220 B, ale je to oběd i večeře. Cestou na hotel kupuji

na Night marketu kokosák za 20 B a chystám se na zítřejší přesun do Surinu.


19.6.2016 Neděle

Budím se v 7 hod., jdu se projít na ranní trh, snídani nakonec kupuji v 7/11, kakao

a 2 buchty - taro, pandán, za 47 B. Ještě jednou jedu k Mekongu, konečně se mi daří najít cestu

až k vodě a já smáčím nohy v Mekongu - teplém a kalném. Okolo mě prochází rybář, srdečně

zdraví a odjíždí na loďce. Vracím se na pokoj, balím, dávám závěrečnou sprchu, klíč nechávám

ve dveřích a v 9 hod. odjíždím, u tržnice potkávám ubytovatele, tak si akorát zamáváme. Asi

v půli cesty zastavuji ve městě Phibun, mají tam být pěkné slapy. Slapy možná jsou, ale musí

být víc vody, teď je řeka Mun zarostlá vodním rostlinstvem. Ale je tam park, stánky, všichni se

usmívají, tak trochu nakupuji - nezralé mango s chilli omáčkou a pytlíkem cukru s chilli 35 B,

konzumuji ihned, huba pálí, takže tamtéž kokosák za 30 B. Pytlík banánových chipsů za 30 B

(chlapík mi dal ochutnat 3 druhy) a pytlík smažených rybiček s medem, sezamem a chilli

za 20 B. Motorku s odloženým batohem nacházím na parkovišti tak, jak jsem tam nechal,

tady se opravdu není čeho bát. Pokračuji do Ubon Ratchathani, podle GPS trefuji půjčovnu

na první pokus, vrací mi deposit 1 000 B, referuji o trablech s kolem, proplácí mi 400 B

za opravu (doklad ze servisu jsem měl). Je 12 hod., chytám taxi na autobusák za 50 B,

bus do Surinu jede ve 13,30 za 140 B. Usedám v klimatizované kavárně a dávám si výborné

čerstvě pomleté kafe s mlékem a ledem za 40 B. Popíjím a dopisuji deník. Autobus vyjíždí téměř

na čas - 13,55, dostáváme buchtu plněnou pudinkem, ovocné pitíčko a malou vodu.

Projíždíme zemědělskou krajinou, všude okolo rýžová políčka a pasoucí se dobytek. Do Surinu

přijíždíme v 17 hod., odmítám povozníky, orientuji se podle GPS a pěšky jdu do TK Mansion,

je to kousek (1000 B za 2 noci). Krásná nová budova, 2 babči na recepci, anglicky skoro neumí,

ale to nevadí, ubytování perfektní a moderní včetně ledničky, rychlovarné konvice, hrnků atd.

Ubytovávám se , sprcha a vyrážím do ulic hledat pronájem motorky. A přichází šok z toho,

s čím jsem se v Thajsku ještě nesetkal. Prostě nikdo nepůjčuje skůtry. Jdu kus městem

za kolejemi, kde by podle Travelfish měl být guesthouse, který s pronájmem pomůže. Nikde

nic. Znovu procházím centrum, kupuji trs malých výborných banánů za 40 B a snad kvalitní

vietnamky za 320 B, ale bike for rent nikde. Zkouším v hotelu Memorial, angličtina na recepci

bídná, chtějí vnutit pokoj, pak by možná byla i motorka. Vracím se na hotel, před nímž se zatím

rozfrčel Night market. Kupuji pití a radím se se strejdou Googlem. Nachází jediný současný

kontakt, je 20 hod., tak se tam ještě vydávám, je to cca 2 km. Přicházím do úzké uličky, nikde

žádná cedule, ptám se party výrostků, kteří tam posedávají, ale nic neví. Vracím se zpět a jsem

trochu zoufalý, bez motorky to bude zítra zabitý den. Znovu procházím Night market, jestli

nezahlídnu nějakého rozumně vypadajícího bělocha, který by mohl poradit, ale nic. A místní

buď nerozumí nebo neví. Ještě jednou na tabletu kontroluji tu jedinou adresu, víc jich opravdu

není, a rozhoduji se, že to zítra za světla zkusím znovu.


20.6.2016 Pondělí

Budím se před 7. hod. a jdu na včerejší místo. V celé ulici je jediný slušně vypadající dům,

asi guesthouse, s nápisem The Ivory, ale jinak žádná cedule. Tož nadrzo lezu dovnitř a světe

div se, je to ono. Chlapík neví o kolik si má říct, ptá se, kolik jsem platil jinde. Přitom na netu

má 300 B při krátkodobém pronájmu. Já říkám 250 B a souhlasí. Nic se nesepisuje, jen si fotí

na mobil můj pas, předává klíče, ještě vymámím helmu a odjíždím na bělouši. V 8,30 si na

pokoji beru věci, nastavuji navigaci na Prasat Muang Tam. Je to chrám vybudovaný Khméry

v 11. století, ve 13. opuštěn, před 70 lety okolí znovu osídleno, chrám zrekonstruován a v roce

1997 otevřen. Cesta k němu jednoduchá, stylem 40 km rovně, pak doprava a 40 km rovně.

V 10 hod. jsem na místě, babky na stáncích se usmívají a zdraví, běloch je asi vzácnost.

Kupuji lístek za 150 B, areál je park, uprostřed je chrám ála Angkor Wat, samozřejmě mnohem

menší, ale taky bez tisíců turistů. Procházím, fotím asi hodinu, v celém areálu je nás asi 5 :-).

Nasedám na bělouše a jedu zpět, raději beru benzin za 64 B a před Surinem odbočuji k přehradě

Huai Saneng v bláhové naději, že si zaplavu.Ale i tady je vody málo, břehy bahnité, uprostřed

se koupou jen vodní buvoli, a to mají vodu jen o břicho. Tak aspoň v místní restauraci poobědvám

vepřové s rýží a k tomu melounový shake. V 15,30 přijíždím do hotelu, odpočívám a plánuji

další dny -  NP Khao Yai. Píšu mail společnosti Greenleaf, která pořádá výlety do NP a jdu

na nádraží zkontrolovat odjezdy vlaků (Surin 9,36 - Pak Chong 13,56). Cestou kupuji 2

válečky grilovaného mletého masa na špejli za 10 B, v pytlíku k tomu mám i kousek zeleniny.

Vracím se na Night market u hotelu, kupuji naporcovaný ananas - 30 B a v 7/11 snídani.

Na pokoji ještě mailuji ohledně NP.


21.6. Úterý

V noci mě probudila bouřka, byla pořádná. Budím se před 7., snídám a balím. Nejdřív vezu

batoh na nádraží, nechávají mi ho v delivery room zadarmo, pak jedu vrátit motorku. Krátká

kontrola benzínu a můžu jít procházkou zpět na nádraží. Do vlaku kupuji banány smažené

v těstíčku (20 B) a jízdenku do 2. třídy. Vlak přijíždí s minimálním zpožděním - na thajské

poměry - 15 min. Můj vagón je poslední, sedačky koženkové, ale pohodlné, uspořádané jako

v autobusu, místa tolik, že i já si můžu natáhnout nohy. Jak jsem psal. že Thajci se po cizincích

nijak nápadně nedívají, tak tady jsem narazil na výjimku. Puberťák přede mnou se minimálně

10x za hodinu otáčí a "nenápadně" čumí. No, co nadělám. Kupuji od procházejících prodavačů

ananas (30 B), výborné čerstvě ugrilované klobásky na špejli (20 B) - směs masa a rýže, k tomu

v pytlíku pár listů salátu a 2 chilli papričky a nakonec 2 plněné buchty z rýžové mouky vařené

v páře (20 B) - nic moc. Vlak projíždí většinu cesty zemědělskou krajinou (rýžová pole, cukrová

třtina, tapiok), až za Koratem přibývá stromů a v dálce jsou vidět kopce. Do Pak Chong

přijíždíme kupodivu na čas. Před nádražím je označený meeting point, zevlující chlápek říká

ať počkám na transfer (je v ceně 2 tůr zamluvených v guesthouse). Po chvíli mě vyzvedává

chlapík s postarším Civicem a za 15 min. jsme u guesthousu Greenleaf. Majitel si mě přebírá,

pokoj je zcela jednoduchý jen s postelí a vlastní koupelnou za 200 B. V 15 hod. má být

odjezd na půldenní tůru, ještě se čeká na opozdilce, takže vyjíždíme v 15,30 - 9 turistů +

1 průvodce (majitel) + 1 průvodkyně (řidička). Začátek je bídný, po půl hodině přijíždíme

k potoku a prý koupání. Voda do pasu, tůňka cca 4x12 m, nadšenci se ráchají. Pak to ale

konečně začíná nabírat spád. Průvodkyně najde kdejakého živočicha a průvodce o nich

umí zasvěceně vykládat, má skvělou angličtinu. Vykládá o různých druzích hmyzu a hadovi,

kterého našli na stromě. A pak prý jedeme do jeskyně. Vjíždíme do areálu budhistického

chrámu, za jednou budovou vedou schody do jeskyně. Opět zasvěcený výklad

o netopýrech, vidíme 2 krajty, několik tarantulí a zelenou zmiji. Po cca 40 min. vylézáme

z jeskyně a po krátké přestávce odjíždíme k další jeskyni v úbočí hory, ze které každý večer

vylétá cca 2 miliony netopýrů. Čekání nám průvodkyně krátí nabídkou nakrájeného

ananasu a melounu. Těsně před setměním v 18,50 vyráží z otvoru na úbočí kopce proud

netopýrů, křídla vydávají zvuk podobný šumění deště. Pozorujeme je 15 min.až do tmy,

ale posledního jsme se nedočkali. Nasedáme do auta a jedeme zpátky. Dávám si večeři -

kuřecí se zeleninou a kešu, vodu a hot chocolate za 40 B, připisuje se na číslo pokoje,

platí se všechno naráz při check out. Na pokoji dopisuji deník, zítra je odjezd na

celodenní tůru v 8 hod.


22.6. Středa

Budíček v 7 hod., snídaně - toast s džemem + ovoce. Představuje se nám dnešní průvodce -

mladík Li. Nasedáme do většího trucku než včera, 9 lidí + 2 přibíráme cestou. Vjíždíme

do parku, vstupné 400 B je součástí ceny výletu. Je vidět, že se Li vyzná, nebudu to

podrobně popisovat, ale viděli jsme zoborožce, jednotlivce i hejno 4 ptáků, rozpětí

cca 1 metr, majestátně přelétá vrcholky stromů. Pak hada - whip snake žlutý, gibony -

zdálky i na stromech hned vedle silnice, jejich zpěv nás často dprovázel. V džungli nám

Li našel sloního samce, byl asi 20 metrů daleko, ale džungle je tak hustá, že jsme z něho

viděli jen kousek. Trek podél řeky nic moc, celou dobu pršelo, ale aspoň jsme viděli

krokodýla, asi tak 2 m velký. Během dne jsme taky viděli varana, jelena sambar, makaky.

Zlatý hřeb dne ale přišel na cestě zpátky, cca 5 m za truckem se vynořil z houští slon,

kterého jsme viděli v džungli. Rozvážně kráčel za námi, udržovali jsme rozumný odstup

a fotili jak o závod. Prostě bomba. Zpátky jsme přijeli okolo 19. hod., na večeři fried

garlic chicken + rýže a do postele, byl to celkem náročný den,


23.6. Čtvrtek

Budíček v 6,30, sbalit, nasnídat a zaplatit - 2 100 B (2 tůry - 1 500 B, 2 noci á 200 B, 2x večeře

+ 2x snídaně 220 B). V ceně je ještě odvoz do Pak Chong, na bus nádraží (1 okýnko + 10 židlí)

kupuji lístek do Koratu na 9 hod. Vyjíždíme v 9,15, v Koratu jsme v 11. Naháněčům se

tentokrát nevyhýbám, dědovi říkám, že chci na Ko Chang, vede mě ke špatnému okénku,

protože rozuměl Pak Chong. Od prodavačky dostává vynadáno, pak trefujeme správné

okénko a kupuji lístek do Tratu (až na molo přívozu nejezdí) za 297 B na 11,45. Fasujeme

sušenky a malou vodu, vyjíždíme kupodivu na čas, je to stará herka, doufám, že dojedeme.

Ale zázraky se dějí, do Chanthaburi přijíždíme v 18 hod., kdo cestuje do Tratu, musí přestoupit

do vedlejšího autobusu a frčíme dál. Do Tratu přijíždíme v lijáku, je 19,30, musím tady

přespat. Takže se hned 1. naháněči svěřuji, že hledám hotel, stejný problém má pár Thajka +

farang, které přibírá a já mám jistotu, že nás nenatáhne, Thajka ví, jaké jsou ceny - cesta

30 B, pokoj 500 B. Jedeme cca 5 min., hotel je nový, velký pokoj. Rychlá sprcha a jdu hledat

jídlo, v dešti má hodně stánků zavřeno, ale nacházím otevřený i se stolečkem pod střechou

a dokonce s anglickým menu. Objednávám noodles in gravy with seafood. Dostávám k tomu

přísady, zkušeně přidávám ocet, rybí omáčku a chilli a hned si k tomu čepuji do hrnku

s ledem vodu na hašení. Ale dobré to bylo, Už jen poprchává, procházím trochu okolí a jdu

na pokoj.


24.6. Pátek

Budím se v 7, jdu na tržnici, kupuji pytlík kešu za 50 B a 8 ks mangosteenu za 20 B. Na pokoji

balím a v 8 hod. jdu pátrat po dopravě. Beru songtó za 200 B, je to celkem drahé, ale

kdybych čekal, až se zaplní, tak nestihnu přívoz v 9. Chlapík mě vysazuje přímo u lodi,

cestou jen krátká přestávka na zakoupení lístku na přívoz za 80 B. Loď je auty plná,

lidmi poloprázdná, jsem jediný, kdo cestuje bez auta. Na Ko Changu Center Point Ferry

jsme cca za 1 hod. plavby. Samozřejmě zase naháněči, ale tentokrát jdu přímo do půjčovny

motorek v přístavu. Půjčovné nad 3 dny je 200 B za den, já platím 1 200 B za 7 dní. Trik

s druhým pasem tady nevyšel, musel jsem nechat ten se vstupním razítkem. Na cestu

dostávám litr benzínu, ale kousek odtud je benzinka, tankuji plnou za 80 B (cca 28B/l).

Mám vyhlédnuté ubytování na Lonely Beach, je to pěkný kousek cesty. Zatahuje se

a spouští liják, schovávám se v prodejně hospodářských potřeb. Majitel mi přináší

židli, asi abych jim nevynesl spaní. Kontroluji pozici podle GPS, asi o kilometr jsem to

přejel. Déšť ustává, chystám se ten kilometr vrátit, když přichází babča (manželka

majitele obchodu), jestli hledám ubytování, že mají bungalovy k pronajmutí. Jdu se

nezávazně podívat, za 300 B je to slušné, s větrákem a teplou sprchou. Prozatím se ale loučím

a vracím se do vyhlédnuté Paradise Cottage, což je zklamání. Za 300 B je bungalov v dost

bídném stavu a jen studená sprcha, ale tady se večer dost ochlazuje. Takže jedu zpět

k 1.nabídce, cestou ještě píchnu zadní kolo, dojíždím po prázdné. Motorku nechávám

v jedné půjčovně, že to za 200 B do půl hodiny spraví. Popojdu pár metrů k obchodu,

že teda beru ten jejich bungalov, majitelé září, že je kšeft. Vypláznu 2 100 B, odložím

batoh v bungalovu, jen vytáhnu špinavé prádlo, je toho plná igelitka, majitelé zajišťují

za 60 B vyprání. Jdu pro motorku o chvíli déle než po půl hodině, kupodivu je hotovo,

platím a jedu zpět na Lonely Beach podívat se po něčem k snědku. Nejdřív dávám palačinku

roti s čokoládou za 35 B, pak 1/2 grilovaného kuřátka se salátem za 100 B. Celý den

otravují přeháňky, občas svítí slunce, kdy vyrážím pěšky nejdřív k nejbližší pláži, ale je

odliv a plná kamenů. Popocházím kousek k jihu, tam je pláž písčitá, ale mělká a dál od břehu

bahnitá. Na motorce jedu na pláž Lonely Beach, musí se projít přes jeden resort, taky není

moc hluboká, ale plavat se dá a jsou velké vlny, takže i zábava. Ujíždím před deštěm domů,

skočím si pro mango shake za 50 B a pak jsem doma, protože chčije a chčije. A taky se

ochladilo.


25.6. Sobota

Vstávám před 7. hod., celou noc pršelo, ale teď je hezky. Jedu k molu Bang Bao, dlouhé snad

kilometr, obsypané stánky. Procházím až na konec, kde jsou výletní lodě a otvírá se pohled

na moře a okolní ostrůvky. Pak jedu dál na jih, silnička končí u závory nějakého resortu.

Vracím se na sever, na Lonely Beach dávám roti s kokosem za 35 B. Pak pojíždím podél

pobřeží, odlovuji 2 kešky, doplňuji benzín za 40 B, nakupuji, koupu se (White Sand Beach,

Lonely Beach), na oběd byla pečená kachna s rýží (50 B), jahodový shake, trs malých banánků

(přesně 14) za 20 B, tedy 1 za korunu, no nekupte to. Snažím se sjednotit opálení, zatím mám

z motorky opálené jen ruce a nohy po kolena. V 15 hod. usuzuji, že toho bylo dost, abych nebyl

jednotně spálen. Jedu domů, u domácích vyzvedávám vyprané prádlo. Chvíli bloumám po okolí,

k večeru jedu znovu do Bang Bao, jestli to tam trochu ožilo, ale nic moc, je low season. Radši

jedu na Lonely Beach, na konci je výhled na západ slunce. V restauraci si dávám red snapera -

smažený a zalitý směsí zeleniny, limetek, zázvoru a já nevím čeho ještě, ale bylo to výborné.

Včetně vody a rýže za 280 B. Zapíjím ananasovým shakem za 35 B. Procházím i boční uličky

Lonely beach, všude tetovací salóny a dredy, ale všichni jsou v pohodě, zdraví mě a mávají.

 Přesunuji se domů a jdu pěšky na masáž - záda, ramena a hlava za 300 B. A pak relax

v posteli.


26.6. Neděle

Vstávám před 8. V noci byla bouřka i s blesky, chvíli nešel i proud. Ráno je pošmourné,

vyrážím do 7/11 na snídani - Ovaltine+brownie za 36 B. Cestou zpět odlovuji další kešku

a fotím opičky. Zkoumám předpověď, má být zataženo, ale bez deště, rozhoduji se vydat

na východní pobřeží, cestou odlovuji další kešku, ale musím o ni svést tvrdý boj s velkými

rezavými mravenci. Ty potvory skáčou i ze stromu. Nicméně jsem vyvázl bez kousnutí.

Přijel jsem až do rybářské vesničky Salak Khok, ta je jak po vymření, a potom do Salak Phet,

tam už je to lepší, taky je větší. Na oběd dávám roti s banánem za 40 B a chlazený velký

kokos za 20 B (nechlazený byl za 15 B, takovou cenu jsem nikde jinde neviděl). Pomalu jedu

zpět, občas koukám na moře. Beru benzín za 70 B a stavuji se na nákupy - kakao, krabici

buchtiček s pudinkem, sáček plněných čtverečků z listového těsta - 76 B, trs banánů -

20 B, pytlík kešu, sušené rybičky - 155 B, voda - 13 B. Večeře u stánku - smažené široké

nudle s kuřecím, se sójovou omáčkou a zeleninou za 50 B. Stavuji se na Lonely Beach, nemám

plavky, tak aspoň namočit nohy. Při tom koukám na 2 místňáky , hážou si frisbee hodně přes

20 metrů a dělají u toho různé akrobatické kousky. A pak už domů, pojíst něco z nakoupených

dobrot a ještě procházkou k bankomatu vybrat pár drobných (používal jsem kartu Revolut).


27.6. Pondělí

Budím se v 7, ale prší, takže vylézám z postele až v 8. Je už po dešti, ale zamračeno. Mám

v plánu jednu z obtížnějších kešek u vodopádu, na déšť to už nevypadá, tak vyrážím. Skůtr

parkuji u 7/11, procházím okolo sloního campu a přicházím k resortu, kterým údajně lze projít

za poplatek 20 B k vodopádu. U vjezdu mě ale odchytává dívčina, a že prý k vodopádu

po druhé straně říčky (já ale jasně vidím směrovku i info o 20 B na ceduli za ní). No, asi

nějaká novinka. Kousíček se vracím, přecházím přes brod a vydávám se proti proudu.

Ze začátku pohoda, mírně do kopce po sloní stezce, ale pak to přichází. Kdybych to

na vlastní oči neviděl, neuvěřím, jaké srázy tito 2 - 5 tunoví drobečkové dokáží zdolat

nahoru i dolů. Pro mě to bylo na hranici možností, ale je fakt, že jsem měl obuty

žabky. No nic, bojuji, nadávám, proklínám se, ale postupuji stále vpřed. GPS hlásí

112 m do cíle, ale jsem v koncích, dál prostě žádná schůdná stezka nevede. Potupně

se vracím zpět k brodu a znovu zkouším projít resortem. Nikde nikdo, jen nějaká babka

pleje květinový záhon a zubí se na mě všema 2 zuby a já pokračuji po vyšlapané stezce.

Terén nic moc, ale proti těm sloním stezkám úplná procházka. Však nevadí, aspoň jsem

si zkusil, jaké to je, procházet džunglí. Nikdy bych nevěřil, kolik rostlin má trny. Té

lidské stezky si o to víc vážím, za cca 15 min. dorážím k vodopádu, po deštích má vody

spousty. Kešku nalézám (to by mě fakt naštvalo, kdyby ne, ale nebyla moc schovaná).

Fotím, máchám nohy a vydávám se zpět. Místo půlhodinové lehké procházky jsem po

2 hodinách měl totálně propocenou košili a pár zkušeností navíc. Mraky se trhají, chtělo

by to na pláž, ale nemám opalovací krém, tak se vracím na základnu. V tom okamžiku

se spouští liják. sedím na verandě a brouzdám po internetu, když na chvíli déšť přestává,

jdu do hospůdky na oběd - čerstvě usmažených 5 spring rolls s kuřecím a miskou

sweet chilli. Snad už pršet nebude, jedu na Lonely Beach, trochu se namočím v moři

a relaxuji, pojídám minibanánky a popíjím passion fruit shake (je to kyselý). Obloha

se kaboní, tak se balím a jedu do 7/11 koupit snídani na zítra. Znovu bouřka, tak kupuji

ledňáka a pod stříškou před obchodem čekám, až přestane. Tentokrát si dává na čas, ale

dočkám se a jedu domů. Po příjezdu znovu déšť, posedávám, polehávám do 18 hod.

Jdu do restaurace na večeři - kuřecí s kešu+rýže+banánový milkshake za 215 B.

Krátká zdravotní procházka a znovu déšť, sedím na verandě a dopisuji deník.


28.6. Úterý

V noci mě budí bolest zad. Hodnou chvíli se převaluji a přemýšlím, z čeho by to asi tak

mohlo být. Nakonec se rozhoduji, že by to mohla být žlučníková kolika. Na tu mám

naštěstí Algifen, ordinuji si plnou lžičku a čekám, kdy zabere. Za pár chvil bolest polevuje

a já usínám. Díky částečně probdělé noci se budím až v 9,30. Vymýšlím odpočinkový

program - jedu k vodopádu Klong Plu, vstupné je 200 B, krátkou procházkou džunglí

se dostávám k vodopádu. Bohužel je zataženo, ale díky dešťům je vodopád impozantní.

Když už jsem v půlce cesty na White Sand Beach, tak pokračuji v cestě. Kupuji smažené

kuřecí stehýnko s pytlíčkem sweet chilli za 25 B na oběd, na pláži odkládám věci a jdu

do vody. Vlny jsou pořádné, vyvěšená červená vlajka, koupání na vlastní zodpovědnost.

Brzy poznávám proč. Spodní proudy jsou opravdu silné, horko těžko se vyhrabávám

na břeh. Uléhám do stínu i když je zataženo. Po hodině se žlučník začíná znovu ozývat,

tak se balím. Jedu ještě na benzinku doplnit nádrž - 40 B a stavuji se v jedné cestovce

koupit lístek na autobus do Bangkoku - 350 B včetně přívozu. Žlučník zlobí čím dál víc,

ale domů přijíždím živý. Ihned polykám další lžičku léku a zaujímám polohu ležmo.

Po hodině se probírám a jedu okouknout Bang Bao Pier, ale je pozdě - 17 hod, všechny

lodě jsou z výletů zpět. V 7/11 kupuji dietní večeři - Ovaltine+brownie za 36 B a na mole

ji likviduji. Vracím se zpátky, zase začíná pršet. Ordinuji si klidový režim v posteli,

brouzdám po internetu, dopisuji deník a doufám v klidnou noc.


29.6. Středa

Noc nebyla tak klidná, jak jsem doufal, nad ránem jsem si zase musel vzít lék. Budím se

po 8. hod., počasí bídné, chčije a chčije. Když před 10. přestává, jedu opět na Bang Bao Pier

zkouknout lodě jak vyjíždí, ale už jsou pryč. Většina stejně zůstala, počasí výletům moc

nepřeje. V obchůdku na mole aspoň nakupuji nějaké jedlé dárky a ve stánku opožděnou

snídani - naporcovaný ananas za 30 B. Vracím se na pokoj uklidit nákup, znovu prší.

Po 13. hod. jedu na opožděný oběd - mango with sticky rice a kafe v restauraci za 130 B.

Přejíždím na Lonely Beach, fučí vítr od moře a vlny jsou fakt veliké, tak jenom brouzdám

po pláži. Po 15. hod. jedu zpět, opět déšť, chvílemi pořádný liják, na půl hodiny vypadla

i elektřina. Přemýšlím, jestli by mi masáž prospěla či uškodila, nakonec se rozhoduji pro

oil massage, je opravdu relaxující, žádné zhoršení necítím. Pokouším osud a jdu

do restaurace na večeři, dávám si kuřecí salát a čerstvě vymačkaný orange juice za 180 B.

Ve vedlejším obchůdku cestou domů kupuji v plechovce třetinku piva Chang za 40 B

jako přírodní lék. doma projíždím internet, popíjím pivo a venku zase chčije.


30.6. Čtvrtek

Noc zase nic moc, probouzím se do deště, občas prší míň, občas víc, většinou lije jako

z konve. Dojídám poslední zásoby a čekám až přestane. To se děje až po 12. hod., sedám

na skůtr a vyrážím na nákup, stavuji se i na oběd ve vývařovně - vařené kuřecí+rýže+

chilli omáčka za 50 B. Jako zákusek nakrájený ananas za 30 B. Vracím se, samozřejmě

v dešti a odpočívám, žlučník pořád zlobí. Nakonec vykoukne i slunce, tak se jdu podívat

na nejbližší pláž. Kupodivu vody je celkem dost, vrcholí příliv, a vlny se lámou daleko

od břehu, v zálivu je klidno. Takže ještě poslední koupačka. V 17,30 jdu domů, žlučník

potvora o sobě zase dává vědět, beru lék. Celkem se to uklidňuje, vyrážím na krátkou

procházku. Dostávám hlad, v restauraci si dávám tuna salad+zdravotní pivo Chang

za 180 B. Jdu domů a balím se na zítřejší odjezd.


1.7. Pátek

Noc nic moc. Vstávám po 7. hod. do deště, no paráda, čeká mě přesun na skůtru cca 1 hod.

Naštěstí v 8,30 přestává a já vyrážím. V 9,30 přijíždím na Centerpoint Pier, odevzdávám

skůtr (zcela bez problémů), dostávám zpátky pas a nastupuji na přívoz, který zrovna přijel.

Vyráží na čas v 10,30, za hodinu přistáváme. Místní autobus všechny odváží pár set metrů

ke kancelářím, kde si nás rozebírají podle barvy lístků na autobus. Kupuji na snídani

tyčinku Kitkat za 10 B. Před 12. hod. vyrážíme, autobus je zaplněný asi ze 2/3, já mám

dvou sedačku jen pro sebe. Po 3 hodinách zastavujeme na čur pauzu a občerstvení. Na oběd

kupuji ledňáka, sušenky a 0,5 l vody za 50 B, celkem drahé, ale co už. Pokračujeme přes

letiště Suvarnabhumi a nádraží Hualampong,  na Khao San Road přijíždíme v 19 hod.

Zorientuji se podle GPS a za 10 min. jsem u hotelu At Home, který jsem si předem

zabookoval. Žádný zázrak za ty peníze - 600 B, ale je to blízko K.S.R. a přitom je tam klid.

Ve 20,30 vyrážím ven, nejdřív kupuji mango shake za 30 B a hádejte co přichází. No přece

liják. A pořádný. Sedím pod stříškou a popíjím shake. Trvá to dobře 40 min. než se liják

zmírní natolik, abych zase mohl pokračovat v obhlídce a nakoupit ještě nějaké dárky.

Když cítím jídlo, tak mi není moc dobře, takže držím hladovku. Vracím se na pokoj,

beru lék a jdu spát. Ale stejně mě budí bouřka.

2.7. Sobota

Vstávám v 7, v 7,30 odcházím a hned za rohem chytám taxíka, děda nejdřív běduje, že chci

taxametr, ale nakonec ho zapíná a jedeme. Chci na stanici Phaya Thai, cestou mi nabízí odvoz

až na letiště, ale mám dost času, tak odmítám. Děda se mi pomstí tím, že mě vysazuje

o stanici vedle, čehož si hned nevšimnu a tak dostává i tringeld, z čehž se raduje jak děcko.

Pak tedy zjišťuji, že jsem o kousek jinde, kupuji lístek za 15 B a jdu na nástupiště. A tam šok,

nemám mobil, nechal jsem ho na nabíječce na pokoji. Naštěstí mám celkem čas, takže vybíhám

ze stanice, daří se mi hned chytit taxík zpět na K.S.R., na hotelu už byl mobil na recepci, byl

mi hned vydán a jdu zase na taxi. První odmítá jet na taxametr, ale hned za ním zastavuje

další a už se vezu. Tentokrát přesně tam, kam chci. Je 8,45 a letí mi to v 10,55, takže celkem

pohoda. Dohromady mě moje zapomnětlivost stála spoustu nervů, potu a asi 140 B.

Na letišti jsem v 9,20, odevzdávám batoh, dostávám palubní lístky na oba lety s tím,

že batoh v Istanbulu neuvidím. Nevadí, s tím jsem počítal. Nakonec startujeme s hodinovým

zpožděním. Let celkem nuda, je to moje první cesta se řvoucím dítětem jednu řadu přede

mnou, naštěstí na druhé straně, lituji ty co byli blíž. Jinak se zdržuji komentáře. Jídlo dobré,

ale nemám moc chuť, nejlepší jsou dezerty. Shlédnu několik filmů, přistáváme v 17,45,

projít pasovou kontrolou trvá skoro hodinu. Měním 50 Euro za 152,5 tureckých lir a jdu

na metro. Po menším zaváhání kupuji v automatu 2 žetony za 4 TL. Jeden použiji na metro,

druhý při přestupu na tramvaj. Vystupuji na stanici Sultanahmet, odtud pár minut pěšky

na hotel za 75 TL. Chvíli se zotavuji, pak si jdu projít aspoň nejbližší okolí. Je ramadán,

všichni se schází v parcích a když muezin vyhlásí setmění, vytahují jídlo a už se hoduje.

Jdu do Modré mešity, jen na nádvoří, samotná mešita je pro turisty už uzavřena. Fotím,

procházím "tradiční trhy", na večeři kupuji kuřecí kebab v pita chleba za 5 TL a velkou

vodu za 2 TL a taky nějaké dárky. A jde se spát, preventivně lék, ale moc nepomáhá.


3.7. Neděle

Vstávám v 7, ještě se za světla procházím parkem okolo Modré mešity, je tady skoro mrtvo.

Pár fotek, v krámě kupuji něco jako kulatý loupák plněný čokoládou za 1,5 TL. Mám dost

času, jdu podél kolejí mým směrem, všude samá mešita a minaret. Dochází mi, že jsem

od těch 7 hodin neslyšel mueziny, je to divné. Na 3. zastávce kupuji obložený toast, ještě

mi ho rozpečou, a malou vodu za 8 TL. V klidu na lavičce pojím a jdu na zastávku

(další 2 žetony jsem koupil včera večer), tramvaj hned přijíždí, pak přestup na metro

a jsem na letišti. Kontrola je hned u vstupu, celkem rychlá, vodu mi nechali (před asi 3 dny tady

řádili teroristé). Je 9,30, jdu na pasovku, je to zase skoro na hodinu, bezpečnostní kontrola

hned následuje, ta už je rychlá. Na tabuli odletů je vypsaná gate, tak se tam usazuji a dopisuji

deník. Let do Prahy proběhl v klidu, přesedám do auta a večer jsem doma.


P.S. Po příletu do Bangkoku mě bolela noha, potom mi i natékala, což jsem nebral nijak

       tragicky a ledoval ji. Ale byla to trombóza a z podrážděného žlučníku se vyklubala plicní

       embolie. Tož, i s tím se dá cestovat.





 .